1 200 000 mrtvých Tibeťanů

1 200 000 mrtvých Tibeťanů

HISTORIE

Lidová republika Číny vyžaduje neomezenou moc nad Tibetem na základě spojení tibetské a mongolské dynastie mezi rokem 1253 až 1366 na jedné straně, a mezi tibetskou a mandžuskou dynastií mezi roky 1720 až 1912 na druhé straně. Překvapivě žádná z těchto dvou dynastií nebyla čínská. Na oplátku, v těchto zmíněných dobách byla Čína vskutku dobyta a poražena těmito dvěmi mocnostmi. Rozhodně neexistuje žádný čistý důkaz tohoto domnělého vrchnostenství Tibetu k těmto dynastiím. Jako důkaz nezávislosti Tibetu, můžeme si snad všimnout příbuzenství, které existovalo mezi Tibetem a ostatními státy. Nezávislost Tibetu byla totiž uznána Velkou Británií, která uzavřela "Simla dohodu" s Tibetem roku 1913 a taktéž "Nilangovu dohodu", která se týkala hranicí Tehri Gahwalu roku 1926- smlouva, která byla dvěma státy uzavřena. Diplomatické vztahy stejného druhu, anebo smlouvy byly uzavřeny Tibetem s Mongoliskem, Bhutánem, Nepálem, carským Ruskem a dokonce i Čínou. Mimo to, že se uskutečnila všechna nezávislá studia a úsilí pro nezávislost Tibetu před invazí Číny na toto území, můžeme vzít v úvahu rozhodnutí Zákonné vyšetřovací komise jmenované Mezinárodní právnickou komisí. Názor této komise je, že Tibet přinejmenším nezávislý když "17-podmínková smlouva na plán osvobození" byla podepsána a zamítnutí této smlouvy tibetskou vládou v roce 1959 by mělo být považováno za zcela oprávněné. Všechny zprávy potvrzují, že Tibet splňoval všechny podmínky státnictví, které se týkají Mezinárodního práva, již před rokem 1950. V roce 1950 měl Tibet obyvatele, území, vládu, která vládla tomuto území, zařizovala všechny domácí záležitosti, nezávisle bez jakéhokoli zahraničního oprávnění. Jako následek , třetí rozhodnutí Spojených národů týkající se Tibetu (1965), velebně obnovuje nutnost ukončení všech činů, které ochuzovaly Tibeťany od lidských práv a svobody. Podle podmínek mezinárodního práva, které Čína napadla 7.října 1950, je to čistě nezávislý stát. Tehdy Čínská lidová armáda napadla východní Tibet. Po 12 dnech válčení Tibet podepsal kapitulaci v Chamdo. Tato smlouva byla zcela nelegální vzhledem k mezinárodnímu právu. Mnoho tibetských úředníků bylo nuceno podepsat "17-podmínkovou smlouvu" uzavřenou 23.května v roce 1951, ačkoliv bez podpisu Gyalwa Ripoche (Dalajlama). Tato překážka byla obelstěna Číňany, kteří použili vyrobenou kopii jeho pečetě. Ve smlově bylo psáno, že (čínské) úřady nebudou měnit tibetský politický systém a že náboženství a tradice a zvyky tibetských lidí budou respektovány a lamaistické kláštery budou chráněny. Navíc, tatáž smlouva slibovala respekt ústního a psaného jazyka. Smlouva, podepsaná mezi delegáty tamní vlády v Tibetu a zastupitely Čínské lidové republiky má přinejmenší spornou platnost. Můžeme lehce poukázat na dva základní body: - delegáti tibetské vlády neobdrželi žádná zplňomocňovací práva; - pro obejití překážky Číňané použili kopii úřední pečetě Tibetského trůnu Text tzv. "17-podmínkové smlouvy" čistě potvrzuje nároky Tibeťanů. Podle Mezinárodního zákona a jak je citováno v práním odstavci Charty Spojených národů, každý člověk má právo na svobodné rozhodnutí. V tomto případě došlo k jasnému porušeení práva, protože Tibet byl nazávislý před invazí Číny roku 1950. Během stejného roku 9. září 1951, čínské jednotky vstoupily do hlavního města Tibetu Lhasa. V dalších letech, všechny sliby ze strany Číny v "17-podmínkové smlouvě" zůstaly nesplněny. V padesátých letech, systematické útoky čínské armády prroti každému kousku tibetské kultury a náboženství vedla k širokému povstání a ozbrojenému odporu: tahle záležitost trvala více jak dvacet let. 10. března 1959 odpor Tibeťanů vyvrcholil během lidového povstání v Lhasa proti čínským vetřelcům. Jejich odpověď byla plná neúprosné brutality. Tisíce mužů, žen a dětí bylo povražděno v ulicích ( odhady kolísají mezi 67 000 a 89 000 mrtvých lidí během potlačování ) a dokonce ještě větší počet osob bylo uvězněno nebo posláno do vyhnanství. 17. března Gyalwa Ripoche ( Dalajlama) opustil Lhasu, aby unikl Číňanům a prchal do Indie, aby mohl pokračovat v boji za svobodu v exilu Následovala obrovská emigrace. Od toho času, vyhubení národů, kultury, společnosti vzniklé v padesátých letech se vyvíjelo a nyní dosáhlo velikosti znázorněné na následujících stranách. Přes Mezinárodní zákon, Čínská lidová republika okupovala Tibet vojenským způsobem a nyní kolonizuje Tibet už více jak dvacet let. V této souvislosti Čínská lidová republika hrubě porušila Mezinárodní zákon, který vysloveně zakazuje a odsuzuje jakýkoliv přesun populace ve směru vojenského území okupovaného cizí mocí.


LIDSKÁ PRÁVA A PŘESTOUPENÍ ZÁKONA V TIBETU

1.Vyhubení národů

Je odhadováno, že asi 1 200 000 Tibeťanů přišlo o život od roku 1950 v důsledku čínské invaze a okupace. Přes 400 000 lidí zemřelo v boji nebo během povstání, dalších 300 000 zahynulo hladem, 150 000 zemřelo ve vězení a v koncentračních táborech. Nejméně 150 000 lidí bylo popravano a asi 100 000 zemřelo mučením. Počet mrtvých znázorňoval, podle tibetských údajů, asi jednu šestinu populace, což bylo asi 6 miliónů před rokem 1950. Čínské odhady počtu populace jsou okolo 4,5 miliónů, což možná znázorňuje, že čtvrtina populace byla vyhlazena. Některé tibetské skupiny přežily hlavní nápor plánovitého vraždění. Byla to skupina Goloks R Amdo provincie, severovýchodní Tibet, v počtu 120 000, nyní 5000. Okolo 120 000 Tibeťanů bylo zabito bezprostředně po více než padesáti hlavních povstáních od roku 1959. Vyšetřovací komise jmenována Mezinárodní právnickou komisí, nevládní organizace s poradním postavením kategorie B, Ekonomická a sociální rada OSN zveřejnila dvě šokující zprávy roku 1959 a 1960. Komise se nekompromisně staví k vyvraždění národů v Tibetu a tvrdí, že Čína se pokoušela zničit tibetské náboženství, etnickou a rasovou skupinu vražděním a způsobováním tělesné a duševní újmy obyvatelům Tibetu. Takto bylo popsáno vyvraždění národů svým záměrem i skutečností. Zpráva dodává, že by bylo těžké najít jiný případ, kde by se objevovalo tak soustavné potlačení lidské důstojnosti. Mezinárodní komise byla schopna dokázat všech šestnáct bodů Všeobecné deklarace lidských práv, která byla porušena v Tibetu ( články č. 3, 5, 9, 10, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 25, 28, ..).

2.0dstranění rasy a kultury

Je nepopíratelné, že buddhistická filosofie dosvědčila tibetskou civilizaci. Se zemí bylo srovnáno více než 6 250 klášterů, knihoven a skvostných chrámů. Pouze 13 klášterů přežilo kulturní revoluci a bylo zapsáno Čou En Lajem na seznam ohrožených památek. Dosud bylo opraveno pouze několik klášterů a chrámů. Tibetské sochy a umělecká díla shromažďovaná přes tisíc let byla uloupena ve velkém, zničena nebo prodána na mezinárodních uměleckých trzích, zvláště v Hong Kongu, Nepálu a Tokiu, kde dosáhli vysokých cen ve tvrdé měně. Většina literárních životopisných, historických a zejména filosofických děl byla chytře zničena ohněm. Hlavními cíli čínského pronásledování byly mniši, jeptišky a poustevníci. Od roku 1960 do roku 1975 nebyl viděn v Tibetu žádný mnich, který by nosil náboženský oblek. Rekonstrukce klášterů a obnovení náboženského života v Tibetu je bohužel pouze iluzí kvůli propagandě a turistice: učení a nauka buddhismu byla zastavena, počet náboženství byl úmyslně omezen ( na dva až tři tisíce pro celý Tibet ) a úřady jsou silně proti tomuto způsobu života. Podla nařízení čínské rady: "Tibeťané se nemohou zúčastnit jakkékoliv náboženské aktivity mimo určená pásma."

3. Týrání

Muži, ženy, děti, mniši a jeptišky jsou uvězňováni a denně mučeni. Mnoho souhlasných svědectví bylo získáno, takže některá zvěrstva, která Číňané způsobují tibetské civilizaci, mohou být zapsána do seznamu, například:
- mučitelé vrážejí obětem bambusové hroty pod nehty;
- Tibeťané jsou pověšeni nohama vzhůru dokud nezemřou;
- jejich kůže je stáhnuta zaživa;
- ostatní Tibeťané jsou nuceni zabít stáhlé z kůže, poté co jsou vystavováni na obdiv na ulicích jako údajní reakcionáři;
- jsou skalpováni, čtvrceni čtyřmi koňmi, jsou taženi auty k smrti;
- mniši jsou nuceni souložit s prostitutkami na veřejnosti;
- svaté knihy jsou rozdupány pod nohama;
- mniši a lámové jsou vhozeni do vězení a opuštěni bez jídla;
- mniši jsou bodlem bodáni do hlavy;
- muži jsou ukřižováni a pod nimi zapálen oheň;
- nehty jsou rvány do lidských očí;
- oči vězňů jsou vytrhávány;
- na hlavu obětem vylévají vařící vodu;
- lidé jsou svázani za ruce a nohy, pověšeni za palce a prsty na nohou a pod nimi je zapálena sláma;
- horké měděné hřebíky jsou tlučeny kladivem do lidských těl;
- mučitelé projíždějí na ulicích přes lidi svými auty;
- ženám odřezávají rty;
- znásilňují ženy pomocí elektrických obušků;
- muži jsou uvařeni za živa ve vařícím kotli;
- muži jsou zabiti zasouváním jehel do své kůže;
- ostatní jsou hozeni do ledové vody a tam ponecháni, dokud nezemřou;
- lámové jsou kamenováni a tlučeni sekyrami do hlavy;
- lidé jsou pohřbeni zaživa , vesničané jsou utopeni;
- mužům rozříznuli hrdla;
- lámové jsou přivázáni ke čtyřem kůlům a rozseknuti;
- ženy jsou píchány do hrudi a zad ostrými předměty a nůžkami;
- ostré předměty velikosti šídla jsou zasouvány do lámových nohou;
- lámům odřezávají končetiny;
- ženám vytrhnou dělohy;
- elektrické dráty jsou natočeny kolem ženských hrudí a potom jsou zelektrizovány;

4.Politika potlačování

Od roku 1952 bylo konáno mnoho přestoupení lidských práv v Tibetu jako výsledek čínské okupace, například potlačení náboženství a bohoslužby, popření politické svobody, masové zatýkání, svévolné uvězňování, vyhoštění ze země, odmítnutí svobody projevu, nelidské podmínky ve vazbě a odmítnutí svobody pohybu. Aspoň jeden z desíti Tibeťanů byl držen ve věznici deset až dvacet let v jedné z osmdesáti vězní neebo v táborech nucených prací. Kvůli čínské invazi byla většina přežívajících Tibeťanů uvězněna a mučena nejméně jednou. Desítky tisíc, ve skutečnosti více než sto tí¨isíc tibetských náboženských a politických vězńů jsou stále drženi ve vězení a v táborech nucených prací o kterých se říká, že jsou největšími na světě. Nacházejí se v Ambo provincii v severovýchodním Tibetu. Většina uvězněných byla byta a týrána a dle vyšetřování zahynulo v koncentračních táborech na sedmdesát procent vězňů. Od událostí v říjnu 1987, je spočítáno, že po každé velké demonstraci je několik Tibeťanů uvězněno za údajné zúčastnění se těchto protestů. Jednotlivci byli jednoduše uvězněni kvůli vyjádření anti- čínských názorů na veřejnosti nebo v soukromí. Ostatních se ptali, jestli náhodou nevlastnili nebo nedistribuovali informace kritické o čínské nadvládě v Tibetu nebo podporující tibetský nacionalismus. Nicméně ostatní byli uvězněni pro styk s lidmi podezřelými s několika politických aktivit anebo, že pouze hovořili k cizím návštěvníkům. Tyto a podobné důvody se oběvují v úředních obžalobách. Všichni vězni jsou považováni za vinné a uvěznění je znak vinny. Mimo to, veřejné popravy jsou běžnou událostí. Věří se, že nedávno úřadyvynesly svévolná popravy, aby zřídily vládu teroru. Všimněte si, že čínské úřady připouštějí uvěznění politických věznů, ačkoliv udržují své číslo "omezeno".

5. Nucená neplodnost, potrat, vyhubení dětí

Tibetské ženy mají povoleno mít pouze jedno dítě, kdežto dříve bylypovoleny dvě děti pod podmínkou, že mezi narozením bude rozdíl čtyř let. Děti, které se narodily "nelegálně" nemají žádnou úřední identifikaci a jsou proto ochuzeni o vzdělávání, vlastnictví majetku, svobody pohybu, práce a jídla. Potraty, vraždy dětí a povinná neplodnost tibetských žen je normální záležitostí a bylo natočeno mnoho přesvědčujících svědectví o tomto tématu. Vzpomeňte si také na začátek okupace. Číňaně poslali do vyhnanství tisíce tibetských dětí, aby zničili jejich kulturní totožnost a poučili je čínskou komunistickou ideologií.

6. Kolonizace

V roce 1983, čtyři roky po ostýchavé liberalizaci čínské politiky, byla uskutečněna systematická kolonizace za účelem zničit identitu tibetských lidí jednou provždy. Několik milionů čínských osadníků už překročili tradiční hraniceTibetu, aby nechali Číňany převýšit v počtu tibetskou populaci a tím nechat Tibeťany v menšině ve své zemi. V téměř každém městě je více Číňanů než Tibeťanů. Například v Lhasa je odhadováno na 100 000 možná dokonce 150 000 čínských obyvatel oproti 50 000 Tibeťanů. Tibetské zdroje počítají se sedmi a půl milionem čínských kolonizátorů. Čínské statistiky složené v roce 1980 ukazují v Amdo (Qinghai) provincii na 63% čínské populace. Tohle je zřejmý přestupek zákona článku 49 ze Čtvrté ženevské dohody (1949) zakazující přesun velkého počtu lidí z okupující do okupované země.

7.Diskriminace a rasové odloučení

Diskriminace a rasové odloučení jsou konány veřejně, vskutku i ofidiálně. Pokud se týče vzdělávání, školy pro čínské žáky jsou daleko lepší a 71% všech míst ve vyšších školách je rezervováno pro čínské studenty. Procento negramotnosti se u Číňanů pohybuje okolo 23%, zatím co u Tibeťanů 75%. Učení tibetskými prostředky, což je sice v úředních prohlášeních obhajováno, ale provádí se pouze v nepatrné míře na základních školách a vůbec ne na školách středních. Tady je používána pouze čínština, a to zabraňuje Tibeťanům vstup na vyšší vzdělání. Co se týče zaměstnání, Číňané vydělávají dvakrát až třikrát více, než je plat Tibeťana za stejnou práci. Číňanům, kteří si zakládají svůj vlastní business,dostávají finanční příděly jako podněty a preferenční termíny, které jsou Tibeťanům udělovány. Pro Číňana je daleko snaší získat podnikatelské oprávění a povolení. Tyto činy nevyhnutelně vedou k postupnému vymizení tibetského obchodu. V medicíně jsou pro Číňany rezervována ta nejlepší zařízení a jsou odděleni od Tibeťanů. Mimo to, jak čínští tak tibetští rezidenti byli šˇastni z dřívějšího přístupu k medicíně. Péče, která je dávána domorodé populaci je podřadná a mnoho svědků ohlásilo, že obětem demonstrací v minulých letech bylo odmítnuta zdravotní péče ve městě Lhasa. Tibeťané jsou podrobeni krutým omezením svobody pohybu ve svém státě ( k cestě nad patnáct kilometrů je třeba mít povolení a kontroly jsou každých 50 km ). Tohle není určitě důvod pro čínské osadníky, kteří jsou podněcováni emigrovat do Tibetu. Tato politika přirozeně omezuje možnosti, které by Tibeťan mohl mít ke zlepšení ekonomického postavení. Cestování mimo Tibet je ještě obtížnější. Povolení je uděleno poze jednou a členové rodiny musí zůstat doma jako rukojmí, že se cestovatel vrátí zpět. Po demonstracích, které otřály Lhasu v posledních letech, kontroly identyty a zákazy shromáždění byly namířeny pouze na Tibeťany. Tato politika je čistým přestupkem Mezinárodní dohody o eliminaci všech druhů rasové diskriminace schválené Čínskou lidovou reepublikou v roce 1982.

8. Správní destrukce

Skoro polovina Tibetu spadá mimo tibetský samosprávný region. Dřívější tibetské provincie Kham a Amdo se administrativně spojily do Čínské lidové rupubliky jak následuje: provincie Tsinghai, tibetský samosprávný úřad Gansu, tibetský samosprávný úřad Ngapa - provincie Sichuan, tibetský samosprávný úřad Kantze - provincie Sichuan, tibetský samosprávný úřad Dechen - provincie Yunnan. Tohle samosprávní rozčlenění slouží čínské politice v tom, že zmenšuje rozloho Tibetu jako rozdílnou jsoucnost. Číňané mluví o 4,5 milionech Tibeťanů v úředním sčítáním lidu. Fakt je, že stovky tisíců Tibeťanů byly považovány jako Lhopa, Monpa...(provincie). Takže to skutečné číslo Tibeťanů při okupaci Čínou je větší než 4,5 milionu. Stejně tak všechny statistiky, které informovány od čínských úřadů se pouze odkazují na tibetský samosprávný region a jsou proto zavádějící. Sám tibetský správní region je administrativní oddíl. Vládne mu Čínská komunistická strana a Lidová osvobozenecká armáda. Nedávno bylo jmanováno několik Tibeťanů na vysoká místa, ale bez faktických provomocí. Správní destrukce Tibetu se blíží svévolnému přejmenování míst s čínskými jmény. Shigatse se přejmenovalo na Rekese, Jyekundo na Yushu, Dar Tse Do na Kanting. Všechny ukazatele směru jsou v čínštině.

9. Militarizace

Poňevadž před rokem 1950 se tibetská armáda skládala z asi 10 000 vojáků sloužící hlavně jako hraniční stráž a tato země byla něco jako nárazníkový stát mezi Čínou a Indií, dnes je Tibet rozsáhlou základnou Číny s více než půl milionem vojáků ( někteří experti mluví okolo 350 000 ). To znamená, že skoro jeden Číňan stačí na 10 tibetských civilistů.

Z anglického originálu 1 200 000 Deads Tibetans přeložil Standa Sýkora



Myslím si, že bych Vás měl také upozornit na www.lungta.cz, kde najdete mnoho aktualizovaných informací o (z) Tibetu. Její redaktor Ľubomír Sklenka je v této otázce velice informovaná osoba a myslím si, že Vám na Vaše případné ohlasy velice rád odpoví (lungta@ecn.cz). Je také odpovědným redaktorem Tibetských listů.

Zpět na Hlavní Stranu